Skoro každý úspěšný makléř v některé z větších realitních sítí si musel minimálně jednou za svoji profesní kariéru položit otázku: Jaké by to bylo, kdybych odešel a založil si vlastní realitku? A další otázky: Zůstalo by mi více peněz z provize? Mohl bych méně pracovat a vydělat si stejně peněz? Myšlenka osamostatnit se, a postavit se tak na vlastní nohy, je lákavá. Pokud jsem makléřem v realitní síti, tak zpravidla využívám řadu výhod, počínaje callcentrem, přes podporu marketingu, právní oddělení nebo spolupracujícího advokáta, podporu manažera, až po kvalitní vzdělávací systém a výhodnější operativní leasing. Na druhou stranu se možná člověk zamyslí: Když je moje provize třicet, čtyřicet, padesát či šedesát procent, kam jdou ty zbylé peníze? Nechává si je majitel realitky?

Nebylo by tedy efektivnější, kdybych si ty “drobné” náklady platil sám a nechal si 100 % z provize? Většinu takto uvažujících zároveň napadne, že by si u klientů nemuseli stanovovat tak vysoké provize, místo padesáti až šedesáti tisíc při prodeji bytu by stačilo třicet, místo osmdesáti až sto tisíci u rodinného domu by stačilo šedesát a podobně. Pro člověka, který není z realitní branže, to na první pohled vypadá logicky. Realitní síť přece “odírá” své makléře a ti chudáci musí dřít od rána do večera, aby si těžce vydělali na chleba.

Asi by stálo za to, podívat se do historie, kolik takových jedinců uspělo. Pracuji v realitách čtrnáctým rokem, působím v třetí realitní síti a nikdy jsem nezaložil čistě svoji vlastní firmu. Ptáte se proč? Protože preferuji týmovou práci před čirým individualismem. Protože nerad sedím v kanceláři sám. Protože rád inspiruji lidi a posouvám jejich výkonnost i je samotné dál.

Nicméně jsem logicky zažil ve všech sítích odchody makléřů. Těch méně i více úspěšných. Někdy odešli kvůli nesouhlasu se strategií firmy, nebo se s někým nepohodli. To se bohužel stává a nikdy tomu nemůžete stoprocentně zabránit. Můžete se snažit o prevenci, být maximálně transparentní a otevření, vyhýbat se přílišným egoistům, nepřijímat konfliktní lidi, ale tým je živelný organismus a spíše než ho ovládat, je lepší ho podporovat a správně směrovat.

Ti, co odešli, se často dali na volnou nohu jako samostatní makléři. Někteří, dříve šéfové větších týmů, si založili menší až středně velké realitní kanceláře. Když se ohlédnu zpět, tak těch opravdu úspěšných, kteří založili nové firmy a stále úspěšně fungují, napočítám na prstech obou rukou. Hodně z mých bývalých kolegů odešlo kvůli nesouhlasu se zmiňovanou strategií firmy, nebo se prostě chtěli více individuálně vyjádřit jako obchodníci, ať už propracovanějším marketingem nebo osobním přístupem ke klientům. Řada z nich po čase zjistila, že každá mince má dvě strany, a dnes je můžete najít zpět v realitní síti. Buď v té původní, ze které odešli, nebo v jiné, podobné. Odejít a vrátit se pro někoho znamená přiznat si neúspěch. Myslím, že se spíše jedná o uvědomění nebo dospění, neúspěch je přeci běžnou součásti našeho života a posouvá nás kupředu.

Člověk, který zaběhnutou firmu opustí, má často velké plány. Posléze přijde na to, že si nestačí jen zaplatit šablonovité webové stránky a licencovaný program na správu nabídek se zajištěným exportem na realitní servery. Uvědomí si, že je potřeba zainvestovat do tvorby loga, propagace, známosti značky. S odstupem času se pak může dostavit vystřízlivění a pocit prázdna. Najednou mu chybí rozvoj, školení, kterých se účastnil, výměna zkušeností s kolegy, stejně jako třeba zdravé soupeření o nejlepšího obchodníka pobočky, regionu či republiky.

Moje úvaha rozhodně není o tom, že bych někomu zakazoval či nedoporučoval to vyzkoušet. Na trhu existují špičkoví makléři, kteří takto fungují, vydělají si dostatek peněz a ještě mají chuť se pouštět do inovací. Je jich ovšem jako šafránu. Pro průměrně dobrého až velmi dobrého agenta je podle mě síť ideálním místem. Samozřejmě za předpokladu, že mu poskytuje dostatečné zázemí, podporu, dodává mu nabídky nemovitostí z různých zdrojů a neustále ho posouvá na vyšší úroveň. Potom se otázka, kam jde zbytek "mých" peněz, které jsem firmě vydělal, změní. Třeba na odpověď: Odevzdávám do firmy část peněz a za to mám patřičnou podporu, která mi pomáhá udržet si vysoký standard.

Z pozice spolumajitele realitní sítě vnímám tuto úvahu jako neustálý vnitřní tlak na spokojenost vlastních obchodníků. Ten nás nutí neustále přemýšlet, zda jim vytváříme dostatečně dobré podmínky pro jejich práci, a hledat cesty k jejich zlepšení. Jedním z příkladů je naše školení Obchodní dovednosti, které neustále upravujeme, dle aktuálních trendů na trhu. Ohlasy účastníků napovídají, že jsme zřejmě na správné cestě.